Když studna vyschne - Přizpůsobení se změně klimatu a voda

Staré byty nemají vlastní nádrž na vodu, takže Tekinovi jsou přímo napojeni na městský vodovodní systém. Sucho v západním Turecku v posledních dvou letech způsobilo, že město vodu pravidelně zavírá na dobu až 36 hodin.

Nedostatek vody není ničím novým – Barış si jej pamatuje z dětství. I když zdokonalení infrastruktury znamená méně vyplýtvané vody, současné sucho je mimořádně vážné a „přídělový systém“ na vodu je v letních měsících ve městě s 12 miliony obyvatel životní nutností.

Extrémní horko a sucho, déšť a záplavy postihují mnoho částí Evropy.

Minulé léto, když španělské noviny El País přinášely fotografie vyschlých řečišť, měl Guardian ve Spojeném království titulky o záplavách. Zatímco místní vláda v Barceloně připravovala plány, jak dovážet vodu lodí, britská vláda posuzovala protipovodňové zábrany.

Příčin je mnoho, ale předpokládá se, že změna klimatu zvýší jak četnost, tak závažnost těchto událostí. I když snížíme emise, historická tvorba skleníkových plynů vyústí v určitý stupeň změny klimatu, takže budou určité dopady. Proto se budeme muset přizpůsobit, to znamená posoudit svou zranitelnost a jednat tak, abychom zmenšili rizika. Tato analýza přizpůsobení se změně klimatu se soustředí na otázky spojené s vodou, zejména na sucho.

Jak se zvyšuje teplota, budou zásoby vody v jižní Evropě klesat. Zemědělství a cestovní ruch zároveň vyžadují více vody, zejména v teplejších sušších oblastech.

Zvýšení teploty vody a nižší průtok v řekách v jižních oblastech rovněž ovlivní kvalitu vody. Častější výskyt extrémních dešťů a bleskové záplavy zvýší nebezpečí znečištění z přívalových přepadů a z bezpečnostního vypouštění čističek odpadních vod.

Na jaře 2008 byla hladina vody v nádržích zásobujících Barcelonu tak nízká, že byly připraveny plány na dovoz vody loděmi. Za předpokládané náklady 22 milionů EUR bylo připraveno šest lodních nákladů, každý o takovém objemu sladké vody, že by naplnily deset olympijských plaveckých bazénů. Sladká voda měla být dovezena z Tarragony v jižním Katalánsku, z Marseille a z Almerie, jedné z nejsušších oblastí v jižním Španělsku. Květen byl naštěstí deštivý, nádrže se dostatečně naplnily a plány byly odloženy. Diskuse o odklonění vody z řek, jako je Ebro, a dokonce Rhôna ve Francii, pokračují (¹).

Kypr zažívá katastrofální sucho. Za posledních 17 let se poptávka po vodě zvýšila a nyní je vyšší než 100 milionů krychlových metrů sladké vody ročně. V posledních třech letech bylo k dispozici postupně jen 24, 39 a 19 milionů m³.

Ke zmírnění krizové situace s vodou byla poslední léto voda dovážena lodní dopravou z Řecka. Do září 2008 dorazilo 29 lodí z Řecka. Nedostatek vody v Řecku dodávky vody zpomalil. Kyperská vláda je nucena zavést krizová opatření, mezi něž patří i snížení zásobování vodou o 30 %.

V Turecku se poslední léto zásoby vody podle vládního vodárenského orgánu neustále snižovaly. Nádrže zásobující pitnou vodou Istanbul byly naplněny jen z 28 %. Nádrže zásobující Ankaru, která je domovem 4 milionům obyvatel, měly k dispozici jen 1 % své kapacity pitné vody.

Zpráva ze správy vodních zdrojů na Krétě vykreslila alarmující obraz zdrojů podzemní vody na ostrově. Kolektory – podzemní nádrže – poklesly od roku 2005 o 15 metrů z důvodu přílišného čerpání. Dovnitř začala pronikat mořská voda a znečišťuje zbývající zásoby.

Současná sucha a krize v zásobách vody musí být brzy vyřešena, aby bylo zajištěno, že lidé mají vodu. Je však třeba připravit i politiku dlouhodobého přizpůsobování se. Vlády na místní a vnitrostátní úrovni, které chtějí zoufale zvýšit zásoby vody, investují do projektů, jako jsou nádrže na uchovávání vody, doprava vody a odsolovací jednotky, které přeměňují slanou vodu na vodu vhodnou k pití.

Středomořské země se stále více spoléhají na odsolování, aby si opatřily sladkou vodu. Španělsko má v současné době 700 odsolovacích jednotek, které každodenně poskytují dostatek vody pro 8 milionů lidí. Předpokládá se, že objem odsolování se ve Španělsku v příštích 50 letech zdvojnásobí.

Nedostatek vody se neomezuje na jižní Evropu. Spojené království buduje svou první odsolovací jednotku ve východním Londýně. Při nákladech 200 milionů GBP, tedy více než 250 milionů EUR, může dodávat 140 milionů litrů vody denně, což je dost k zásobování 400 000 domácností. Místní orgán pro správu vodních zdrojů, který tuto jednotku buduje, paradoxně ztrácí každý den miliony litrů čisté pitné vody v důsledku netěsností v potrubí a špatné infrastruktury.

Odsolování může být oprávněné v dlouhodobém vodním hospodářství, avšak proces změny slané vody na pitnou vodu je, jak každý ví, energeticky náročný. Některé provozy nyní využívají solární energii, což je krok správným směrem. Odsolování je však stále nákladné. A solný roztok, vedlejší produkt procesu, je obtížné zlikvidovat a může poškodit životní prostředí.

„V létě je tu často přes 40 °C a vlhkost může být velmi vysoká,“ říká Barış z Istanbulu. „Místní orgány nás nyní upozorňují mnohem lépe a obvykle nám jsou schopny sdělit, jak dlouho voda nepoteče, takže můžeme plánovat. Zdá se ovšem, že nedostatek samotný příliš neřeší, připouštím, že nemohou zařídit, aby více pršelo,“ říká.

Regionální a vnitrostátní orgány v Turecku a po celé Evropě mohou lépe nakládat s vodními zdroji. Znamená to přijmout opatření na omezení a řízení poptávky, místo aby se pouze snažily zvýšit dodávky vody.

Rámcová směrnice o vodě je určujícím právním předpisem o vodě v Evropě, zavazuje členské státy, aby zpoplatňovaly služby související s vodou jako účinný nástroj na podporu ochrany vody. Zpoplatňování vody je skutečně jedním z nejúčinnějších způsobů ovlivňování vzorců spotřeby vody. Účinné vodní hospodářství však musí zahrnovat i úsilí o snížení ztrát vody a informace o hospodárném nakládání s vodou.

Nadcházející zpráva EEA hodnotí Alpy, často popisované jako „vodárna Evropy“, neboť 40 % sladké vody v Evropě pochází z tohoto horského pásma. V alpské oblasti došlo za posledních sto let ke zvýšení teploty o 1,48 °C, tedy dvakrát více, než je světový průměr. Zpráva uvádí, že ledovce tají, sněžná čára se posunuje výše a horské pásmo postupně mění způsob shromažďování a uchovávání vody v zimě a její opětovné uvolňování v teplejších letních měsících.

Alpy jsou pro dodávky vody klíčovou oblastí, nejen pro osm alpských zemí, ale pro velkou část kontinentální Evropy, neboť napájejí mnoho velkých řek. Jako takové jsou symbolem rovnováhy mezi hrozbou a požadovaným typem reakce na ni. Součástí adaptačních strategií a politik musí být místní a přeshraniční prvky a prvky na úrovni EU. Zdánlivě nesouvisející činnosti, jako je zemědělské hospodaření a cestovní ruch, výroba energie a veřejné zdraví, musí být posuzovány společně.

Přizpůsobení se konečně znamená i přehodnocení toho, kde a jak žijeme nyní a v budoucnosti. Odkud pochází naše voda? Jak se budeme chránit před extrémními událostmi?

Studie EEA zaměřené na krajinný pokryv ukazují, že v pobřežních oblastech se nejvíce staví. Zpráva EEA „Měnící se tvář evropských pobřežních oblastí“ se týká středomořského pobřeží a ukazuje, že 50 % středomořského pobřeží je zastavěno. Nedostatek vody a sucho jsou již v mnoha těchto oblastech problémem. Více bytů, více turistů a více golfových hřišť znamená zvýšenou poptávku po vodě. Pobřežní oblasti na severu a západě Evropy, kde se očekávají velké záplavy, se rovněž rychle rozvíjejí.

Zahrnutí adaptačních opatření do klíčových politik EU je omezené. Očekává se však, že Evropská komise zveřejní v roce 2009 bílou knihu o adaptaci klimatické změně. Nedávná zpráva EEA zdůrazňuje, že pouze sedm z 32 členských zemí EEA dosud přijalo národní strategie pro přizpůsobení se změně klimatu. Všechny členské země EU však připravují, rozvíjejí a zavádějí vnitrostátní opatření založená na situaci zjištěné v každé zemi.

Společné úsilí, nezbytné pro účinnou adaptaci, není ještě dobře rozvinuto, ale proces již začíná.